Zámek je do odvolání pro návštěvníky uzavřen. Další podrobnosti k záhájení provozu budou k dispozici na oficiálním facebookovém profilu zámku podle rozhodnutí zřizovatele.
Bývalá středověká tvrz v Linhartovech byla vybudována po roce 1255. Další písemná zmínka v kronikách je datována květnem 1470, kdy ji dobyli přívrženci krále Matyáše. Tehdy byla v držení Mikuláše staršího z Vladěnína. Jedinou dochovanou památkou z této doby je vodní příkop, který tehdejší tvrz obklopoval.
Mikuláš pocházel z rodu Fulštejnských a tento rod měl Linhartovy v majetku až do roku 1566. Tehdy přešly jako dědictví Magdalény z Fulštejna do rukou jejího manžela Jiřího Bernarta Tvorkovského z Kravař. Po něm dědila roku 1578 nevlastní dcera Kateřina Kravařská ze Šlovic, provdaná za Václava Haugvice z Biskupic. K přestavbě tvrze na renesenční zámek došlo pravděpodobně ve druhé polovině 16.století za Haugviců, před rokem 1588, kdy Václav zemřel a jeho starší syn neměl víc jak osm roků. Za třicetileté války Linhartovské panství velmi utrpělo. Nepřítel všechno zničil nebo ukradl, jak uvádí dobový pramen z roku 1643. Poslední bezdětný potomek Haugviců, Ladislav Alois proto prodal zpustošené panství Karlu Maxmiliánu Sedlnickému, svobodnému pánu z Choltic, spolu s Opavicí, Burkvízem a vrchním právem na Rudíkovách. Sedlničtí provedli na zchátralém objektu důkladnou ranně barokní opravu. Fasády s vysokým pilastrovým řádem a segmentovými nadokenními frontony, štukové stropy v přízemí.
Povýšením Karla Juliana Sedlnického do hraběcího stavu se pak zámek postupně stával reprezentačním sídlem. Další zvelebení bylo zaznamenáno v době uměnimilovného hraběte Josefa Sedlnického. Z této doby pocházejí dva portály s aliančními znaky Sedlnického (zavinutá střela) a manželky Josefy, hraběnky Haugvicové (beraní hlava). Zámek byl v majetku Sedlnických až do minulého století, kdy jej převzala hrabata z Oppersdorfu. Koncem století přešel majetek na rod Wenzelidesů a od roku 1930 na rod Wullersdorf -Urbair. Za okupace připadly Linhartovy k Německu. Zámek zůstal v rukou posledního majitele Ericha von Wullerdorf-Urbair.
V roce 1943 zde umístili úřady rodiny z vybombardovaného Bochumu. Tehdy zámek vyhořel. K obnově střechy došlo provizorně až po roce. V roce 1947 při velké vichřici vzala za své a zámek zůstal opuštěn. Postupně se začaly propadávat stropy a po zaměření, které provedla VŠT Brno v roce 1951 se započalo s obnovou až v roce 1957. Postupně s přerušováním práce až do roku 1960, kdy byly definitivně před dokončením zastaveny. Zámek byl postupně nabízen k využití různým institucím, až poslední z nich, Zdravotnické zabezpečení krizových stavů Příbram jej smlouvou o bezplatném převodu v červenci roku 2001 předala městu Město Albrechtice.
Tolik velice krátce pár řádků k historii zámku.
Od 27.listopadu 2003 začíná nová historie zámku, protože byla dokončena 1. část veliké rekonstrukce.
Stálou expozicí nadále zůstává :
* expozice keramiky Jana Kutálka,
* první dětská galérie v ČR
* zámecká obrazárna
Jako každý rok budou součásti zámeckých aktivit i různé kulturní akce výstavy, koncerty, jarmarky a podobně.
