Poznámky obecné:
1. Budou muset být česko-slovenské (dále jen "č-s") hranice po 1.5. skutečně považovány za tzv. vnější hranice? V případě prostoru EU bude jasně vnějšími hranicemi hranice slovensko-ukrajinské, v případě "Schengenu" pak hranice německo-české. Logika věci napovídá, že hranice česko-slovenské budou vnitřními hranicemi EU. Ani předkládací zpráva k předmětnému vládnímu návrhu neuvádí žádný odkaz na konkrétní ustanovení schengenského acquis či jiného platného právního předpisu ES či EU, který by určení č-s hranic za ony vnější stanovil.
2. Zřejmě k překonání shora uvedeného rozporu předkládací zpráva uvádí, že č-s hranice budou po 1.5. "dočasnými vnějšími hranicemi", neuvádí však čeho (EU?, Schengenu?). A dále také dovozuje, že na nich musí platit stejný režim, jako na skutečné vnější hranici. Pojem "dočasné vnější hranice" však platné "evropské" ani "schengenské" právo nezná. Odvolávání se na teprve připravovaná nařízení Rady EU je nutno v této souvislosti považovat za irelevantní. Ani z uvedení pojmu "dočasná vnější hranice" tedy neplyne nutnost omezení stávajícího hraničního režimu.
3. Režimy na hranicích EU se Švýcarskem a Norskem (nečleny EU) a mezi Irskem a Severním Irskem (členy EU a nečleny "Schengenu") jsou nejméně stejně liberální, jako stávající režim na hranicích č-s. Proč na těchto hranicích je to možno a na č-s ne?
4. Co konkrétně stanoví, že "schengenské" standardy či kritéria, na které se předkládací zpráva opakovaně odvolává, musí nutně znamenat navrhovaná opatření? Skutečně nebylo možno danou situaci řešit prostým zkvalitněním ostrahy hranice? Ani na tuto otázku předkládací zpráva neodpovídá.
5. Stávající platný hraniční režim umožňuje (na základě čl. 3 dosud platné dohody vlád ČR a SR o zrušení vízové povinnosti z 29.10.1992 - č. 149/1993 Sb.) občanům ČR a SR přechod společné hranice na kterémkoli jejím místě - to ostatně uvádí i předmětná předkládací zpráva. To navrhovaná změna ve svém čl. II odst 1 ruší a stanoví, že hranice lze překračovat jen na určených místech. Jde tedy o omezení, které nelze nazvat jinak, než omezením dosažených práv. Skutečnost, že současně jsou navrhovanou změnou jiná práva rozšiřována (vztáhnutí režimu i na občany EU, možnost přejíždět ve stanovených případech hranici motorovými vozidly i mimo hraniční přechody apod.) je jistě chvályhodné, ale nic to nemění na vlastním faktu omezení práv. Je zásadní otázkou, zda v tomto případě k takovému omezení existují skutečně závažné a dostatečné důvody. Na základě výše uvedeného se domnívám, že ne.
6. Opakovaně se objevuje tvrzení, že v případě, když nebude nové znění smlouvy o režimu na č-s hranicích ratifikováno, bude nutno od 1.5. zavést přísný a důsledný schengenský režim, jinak řečeno, uzavřít hranice mimo stávající hraniční přechody úplně. To by však znamenalo porušení mezinárodních smluv - příslušné dosud platné č-s smlouvy totiž zůstanou v platnosti. A je otázkou, jak by se takový rozpor mezi schengenským acquis a platnými mezinárodními smlouvami řešil. Zřejmě by musely rozhodnout příslušné evropské soudní orgány s výsledkem, který by s ohledem na samu podstatu věci (omezení práv občanů, překážky v regionální a mezinárodní spolupráci, ...) a smysl evropské integrace (posílení práv občanů, rozvíjení mezinárodní a regionální spolupráce, ...) mohl s ne malou pravděpodobností vyznít příznivě. A do takové situace se ostatně můžeme dostat v případě, kdy nedojde k ratifikaci na slovenské straně, což není vůbec vyloučeno - viz rozhovor s premiérem Dzurindou v Národní obrodě z 10.3.. To také uzavřeme č-s hranice? Těžko akceptovatelná a realizovatelná představa.
7. Hrozí se také možnými sankcemi ze strany EU za nezavedení schengenského režimu v případě nepřijetí navrhovaných změn na č-s hranicích. Co a kdo v EU konkrétně těmito sankcemi hrozí? Nestahujeme náhodou kalhoty hodně daleko před brodem? A i v případě, když by EK o nějakých sankcích rozhodla, stále zůstává možnost soudního odvolání proti nim - viz výše.
8. Směřují-li chystané změny ke zvýšení účinnosti práce pohraniční policie, pak si troufnu tvrdit, že se do značné míry mine účinek s cíly. Ani těmi nejdrastičtějšími opatřeními nelze zajistit neprůchodnost hranice proti nepovoleným přechodům. Jakékoliv nepřiměřené zpřísnění režimu, natož administrativní, však v každém případě přinese problémy lidem a jejich spolupráci.
9. Domnívám se, že souhrn ustanovení daných čl. 15c, 15d, 15e, 15f, 15g navrhované úpravy nenaplňuje v celém rozsahu čl. 6 první schengenské dohody: "Aniž je dotčeno použití výhodnějších úprav mezi stranami, přijmou smluvní strany opatření nezbytná pro usnadnění pohybu příslušníků členských států Evropských společenství, kteří mají bydliště v obcích na společných hranicích, aby jim bylo umožněno překračovat tyto hranice mimo povolené hraniční přechody a mimo provozní dobu kontrolních stanovišť." Jsem přesvědčen, že uvedené formulaci by daleko víc vyhovovala možnost zachovat dosavadní hraniční režim alespoň pro obyvatele příhraničních obcí.
10. Je otázkou, zda místo úporné snahy o "protlačení" navrhovaného nevyhovujícího (viz i dále) znění by nebylo efektivnější a racionálnější vyzvat slovenskou stranu k okamžitým jednáním o potřebných úpravách. Domnívám se, že se současná situace, kdy Slovenská národní rada projednávání předmětného návrhu stáhla z pořadu jednání a nejdřív se jím bude zabývat až v květnu, je této alternativě velmi příznivá.

Poznámky k jednotlivým ustanovením návrhu:
1. Čl. 15b: Co znamená formulace "... opustit hraniční turistickou trasu ..." - do kolika metrů, co když za snížené viditelnosti či omylem nechtěně sejdu apod.?
2. Čl. 15c: Formulace "... může být vydáno individuální povolení pro překračování státních hranic mimo určená místa ..." zakládá možnost dalšího omezování tohoto práva - kdo bude rozhodovat a na základě čeho - jako velmi problematické vidím v této souvislosti zejména ustanovení čl. 15g odst. 3c) "osobě, u které pominul účel povolení" (zejména v tom spatřuji nenaplnění čl. 6 první schengenské dohody - viz výše).
3. Čl. 15d: Jak se bude postupovat v případě hromadných akcí (Slavnosti bratrství Čechů a Slováků na Javořině, Kopaničářské slavnosti, Č-S Silvestr na Pomezí, Setkání na Peňažné, turistické srazy, setkávání obyvatel sousedních přeshraničních obcí, ...), kdy se účastníci dostavují na místo setkání individuálně z různých míst obou stran hranic (a v různém čase), když odst. 2 předpokládá v takovém případě vydání hromadného povolení (které bude muset mít u sebe organizátor akce) a odst. 3 stanovuje, že osoby, které se takové akce účastní a překračují hranice (což budou např. v případě akcí na vrcholu V. Javořiny všichni účastníci, jinde zas všichni z druhého státu, než na jehož území se akce bude konat) musí mít platné povolení? Znamená to snad, že pro ně nebude platit ono hromadné povolení dle odst. 2 a budou si muset pořídit individuální povolení dle čl. 15c? Pokud ano, pak zřejmě dojde k podstatnému snížení počtu účastníků takových akcí, neboť to pro ně může být (zejména pro účastníky z větších vzdáleností) zásadní administrativní i časovou překážkou. Pokud ne, co v daném případě ustanovení odst. 3 znamená?
4. Čl. 15e: Jak se budou řešit návštěvy předmětných nemovitostí, resp. osob v nich se nacházejících pro ty, kteří nejsou osobami blízkými (zejména známí, přátelé apod.)? Obdobný problém může nastat pro hosty a návštěvníky příslušných restauračních a ubytovacích zařízení (agroturistika) - nemusí nutně mít nájemní smlouvu.
5. Čl. 15f: Jak se bude postupovat v případě, kdy si majitel příslušného pozemku objedná (nebude vlastnit ani mít v nájmu) pro provedení nějaké práce potřebnou zemědělskou, lesní či dopravní techniku u nějakého dodavatele takovýchto služeb?
6. Čl. 15g: Problém vidím v tom, že příslušná povolení pro ustanovení dle čl. 15c a zejména 15d vydávají příslušné orgány té smluvní strany, na jejíž území chce příslušná osoba vstoupit. Jak to bude probíhat? Bude-li to předem, pak každý účastník příslušné akce ze státu, na jehož území se akce nekoná, si musí napřed zajet na území druhého státu pro požadované povolení a poté se znovu dostavit na vlastní akci - nepředstavitelné a prakticky nerealizovatelné. Bude-li to možno až při vlastní akci na místě samém, pak si v případě hromadných akcí (zejména Slavnosti bratrství Čechů a Slováků na Javořině - tisíce účastníků, ale i další) nedovedu představit, kde a jak to při takovém množství lidí bude probíhat, zejména, je-li vyžadován předchozí souhlas příslušného orgánu té smluvní strany, odkud účastník přichází. Opět nepředstavitelné a v praxi nerealizovatelné.
7. Čl. 15j: Je pěkné, že se to, kdo je příslušným orgánem dozví vláda, jak se to ale dozví ti, jichž se to týká, tj. občané, kteří chtějí podle této smlouvy přejít hranice, zejména ve chvíli, kdy se budou chtít zúčastnit nějaké akce na druhé straně hranic či provozovat turistiku v daném území? A jak se to dozví občané členských států EU či třetích států? Velká většina z nich prostě raději nepřijede. A než vše vejde ve známost a obecnou povědomost, příslušná opatření po asi 2 letech skončí. Přerušení návštěv, kontaktů, turistického a cestovního ruchu se všemi negativními důsledky však přetrvá podstatně déle. Ke škodě obyvatel příhraničního území obou států a rozvoje tohoto ekonomicky a sociálně velmi problematického území.

RNDr. Radovan Kunc

[Editace článku: Renata Starobová] Přehled návštěvnosti